Egiho milý deníček – eKniha

Egi a jeho deníček jsou od roku 2002 českou internetovou konstantou. Začal v době, kdy jsme ještě neznali slovo “blog” a pokračuje až dodneška, do doby sociálních sítí. Už téměř dvacet let můžeme sledovat osud plný bizarních příhod a zvláštních hnutí mysli člověka, kterého mnoho z nás považuje za kamaráda a přítele. Dvacet let spolu s ním fotíme děravými krabicemi, skáčeme z letadla, jezdíme se slepcem za volantem po závodním okruhu, podnikáme čundry a bojujeme se státní správou a kdo ví, co všechno ještě.

Ukázka:

Ve středu Fiškus lítá po baráku jak chromej krahujec, doprovázenej nějakejma neznámejma lulinama, a všem přeheslovávají počítače ve vnitřní síti, aniž by to mělo sebemenší důvod. Sice nemám nejmenší ponětí jak, ale dokážou tím pokurvit elektronické podepisování všeho všem. Šikovní kluci. Irma vykřikuje po baráku, že jsem odnesl nějakou flashku se zálohama všech certifikátů. Pochopitelně pičovina jak od Irmy. Ano, mám na flashce zálohy tří ženskejch ze vzdálených lokalit, neboť v danou dobu jim nebylo kam jinam zálohu dát. Jo, to by byla práce pro Fiškusa – leží mu tam externí disky (a leží mu tam ještě v dubnu), na kterých je potřeba vybudovat externím lokalitám nový systém zálohování. Místo aby se sral do serverů, o kterejch ví hovno. No jo, no. Vysvětlujte to defraudantům, že? Že není schopen zálohy najít, to už je jeho běžná nedostatečnost. Vysvětloval jsem mu to asi jenom dvakrát. Ještě si o tom píšeme po ICQ. Nebudu mu to psát po ICQ. Když je debil, nepamatuje si to a nepřijde na to ani logickou dedukcí, ať mi normálně položí dotaz do služebního mailu. Budu-li do něj mít přístup, rád mu po obědě vypracuju odpověď. Moje vzkazy papouškuje komusi do telefonu, předpokládám, že Pyjavici. Mail neposílá. Seru na něj, co si pojebal, ať si taky opraví. Když ho ovšem vidím ještě do konce týdne, jak se pořád snaží proniknout do hlubin stroje, aniž by k tomu měl sebemenší důvod, seberu mu i zbylou část správy routeru. Nedělal to, nerozumí tomu, není jasné, proč by do toho měl hrabat bez dozoru. Nevážil si funkčních strojů s plnými právy.
Je jasné, že když tam má jakési hulibrky v roli expertů, že to není trvalé řešení, neboť narozdíl ode mne mají fyzický přístup ke všem těmto zařízením. A to je pořád ještě cenná deviza.
Opravdu, už v půlce druhého týdne se jim podaří převzít si správu zpět, za což si pak lulani poraděnkové neváhají říct o pěticifernou sumu a vydávat to za ohromný výkon, ač normálnímu člověku s řístupem k tomu železu to nemůže zabrat víc jak nějaké dvě tři hodiny na Windowsovském systému.
Po týdnu a půl jejich vehementního zabezpečování se tedy opět přihlásím do systému a na ploše nechám Fiškusovi podepsaný vzkaz, že ze sebe teda udělal debilka, ať je tak laskav a opraví do pondělka, co pokurvil, že nemám náladu si s ním poměřovat šulinky a jdu pokračovat v nechtělné rekreaci.
Což Hujer pučmidrát ihned běží požalovat Pyjavici a poraděnkům. V jeho podání – neznámý útočník opět infiltroval síť a nechal mi na ploše vzkaz. Kdyby člověka nad ním nebrala lítost, bylo by to i k zasmání.
Pročež se následně seberu a ve čtvrtek jedu do Pičoslavi