Pavel Kmotrov – Zpráva o mé smrti

Básnická sbírka Pavla Kmotrova obsahuje výbor z jeho tvorby z let 1995 až 2020

Autor o sbírce:

Záměrem uspořádat své verše do sbírky jsem se začal zabývat koncem roku 2019. Bylo třeba projít asi 100 děl a vybrat ta, která jsem v ní chtěl mít. Během třídění se začala krystalizovat podoba sbírky. Nakonec jsem ji rozdělil do čtyř oddílů, mezi které jsem vložil citace o vztahu formy a obsahu.
První oddíl se zabývá životem obecně a řazení textů naznačuje životní pouť od početí po smrt. V básních zaznívají témata jako ekologie (Rozhovor s květinou), pocit osamění (V dálce zaštěkali psi, Šedivá skálo, Cizinci), vztah ke kořenům (Kámen, Ovocné stromy), spiritualita (Zpráva o mé smrti, Na cestu do Mekky), osobní svoboda (To mezi tím), nebezpečí sklouznutí ke konzumnímu životu (Na rohu supermarketu).
V druhém oddílu o vztahu mezi mužem a ženou může pozorný čtenář vypozorovat příběh. Na začátku je naděje (Gravitace). Následují milostné básně (Nebudu, Na počátku) a básně o prostém domácím štěstí (Okna dokořán, Venkovská romance), ale nakonec nastává uváznutí v neřešitelné situaci (Koleje). Blok vyvrcholí dílem (Dávám se ti) kde je rovina vztahu mezi mužem a ženou protnuta rovinou spirituality. V básních lze najít určité autobiografické rysy, nicméně rád pouštím fantazii na špacír a vytvářím fiktivní páry a fiktivní situace. Dokonce jsem se párkrát pokusil podívat se na věc z pohledu ženy.
Rád se vyjadřuji na minimální ploše, strefuji se do jediného okamžiku. Počkejte (na krátko) je proto blok miniatur. Některé připomínají haiku. A i když se o haiku v pravém slova smyslu nedá mluvit, mají pro mne hodnotu. Např. v básni Dopis:

Zaplať Bůh jsem živ a zdráv!
ale na prstech tu počítají
kdy půjdeme do pole

jsem se pokusil v několika slovech vyjádřit typický obsah z korespondence vojáka odveleného na bojiště první světové války. Inspirací mi byly texty z pohlednic, které můj pradědeček Josef Nohejl posílal z války mé prababičce.
Poslední oddíl Hrstička plevele tvoří básně humorné. Občas o sobě slyším, že bývám posmutnělý. Myslím, že klamu tělem a v zásadě jsem veselé mysli.
Na závěr je třeba zmínit, že o vznik sbírky se přičinila celá řada lidí. Jsem moc vděčný Melanii Andree Walker, která bohužel již není mezi námi, že mě seznámila s Igorem Indruchem, jenž mi se spoustou věcí pomohl, poradil a v jehož malém nakladatelství sbírka vyšla. Děkuji Markétě Běhalové za jazykovou korekturu, Standovi Lustigovi za obálku, Dušanovi Lapáčkovi za medailonek a Honzovi Brunclíkovi za profesionální portréty vytvořené na hrázi mého Kmotrovského rybníka.
Budu moc rád, když si vy čtenáři ve sbírce básní Zpráva o mé smrti najdou něco k zamyšlení, dojetí, nebo alespoň pobavení.
Pavel Kmotrov