Michal Egi Eger je člověk, kterého znají stovky, možná i tisíce lidí. Egi je fenomén už od počátků masového rozšíření internetu v zemi na začátku nového tisíciletí. Byl jeden z prvních, co začali nové médium plnit obsahem. A nejen byl, on zůstal.
Egi a jeho deníček jsou od roku 2002 českou internetovou konstantou. Začal v době, kdy jsme ještě neznali slovo „blog“ a pokračuje až dodneška, do doby sociálních sítí. Už téměř dvacet let můžeme sledovat osud plný bizarních příhod a zvláštních hnutí mysli člověka, kterého mnoho z nás považuje za kamaráda a přítele. Dvacet let spolu s ním fotíme děravými krabicemi, skáčeme z letadla, jezdíme se slepcem za volantem po závodním okruhu, podnikáme čundry a bojujeme se státní správou a kdo ví, co všechno ještě.
“Ty jsi houby nostalgik,” řekl mi Egi, když jsme spolu připravovali tento projekt. Má pravdu, ale protentokrát udělám výjimku a nostalgický budu. Egi je nejen konstantou českého internetu. Egi je konstantou jedné generace, jednoho světa, který se posouvá časem. Světa nás, co víme, co byly magnetofony a zažili jsme ještě máchání papírů ve vývojce. Světa který, i když si to nechceme připustit, stárne, a jednou, už brzy, zmizí v zapomnění. Jednou. Dnes však ještě ne.
Dnes jsme pořád ještě tady, jsme silní a Egi je tu s námi. Jsme pořád spolu, jsme pořád přátelé toho šíleného excentrika s maniakálními nápady, a pomůžeme mu je uskutečnit. Když chce vydat knihu, tak my chceme vydat knihu, přispějeme a tu knihu mu vydáme. Pro něj, pro sebe; a nejvíc ze vzdoru proti času.
– Viktor Lošťák –
