Eliška Antošová – Na autismus jedině autibiotika

CELÝ NÁKLAD JE JIŽ ROZEBRÁN. DĚKUJEME!

Rádi bychom udělali dotisk, ale s tím je to poněkud komplikované. Ta komplikace spočívá v tom, že se, vzhledem k aktuální situaci, velmi zdražily tiskové služby. Určitě jste si všimli, že se knihy zdražuji, a ne málo. Vedle toho jsou zde vysoké marže distributorů, takže kdybychom udělali dotisk za stávající ceny a dali knihu do distribuce, musela by stát minimálně 500 Kč. Na našem eshopu nebo přes Elišku ji jsme schopni prodávat za nějakých 350 Kč. Z toho důvodu spouštímě PŘEDPRODEJ. Sejde-li se nám alespoň 50 objednávek, dotisk bude.

Pokud cítíte jisté pobouření nad mou svévolí odhalit život svých dětí a vnímáte znejišťující subjektivitu tohoto díla, vaše pocity jsou zcela v pořádku. Nicméně věřím, že můj cíl převažuje všechny negativní dopady pro mne, mé děti i světový mír.

Konec

Září 2020 – Víťa 10 let, Jenda 8 let, Růženka 4 roky

Sedím na louce s notebookem na kolenou, občas se kolem mě mihne konipásek. Slunce z mateřídoušky ždímá do prostoru poslední molekuly vůně, které se mísí s pachem sena. Nad protějším kopcem krouží dva dravci. Káva mi stydne, podzim se blíží. Miluji. Miluji svoje děti. Miluji život. Náš život, který bolí.

Zrození

Květen 2012 – Víťa 2 roky, Jenda na cestě

Byl pozdní večer, první máj, večerní máj – právě jsem se narodil. Jmenuji se Jeníček. Když jsem přišel na svět, vážil jsem úctyhodných pět kilo. V porodnici na mě měli jen jediný obleček – bleděmodrý s mohutnou krajkou kolem krku. To mi do života vštípilo smysl pro humor a absolutní toleranci pro módní vkus jiných lidí.

Jsem na světě dva týdny, když se mi zdá sen, smíchy mi cukají koutky a můj výraz korunovaný tmavým rovným obočím dává tušit, že se právě snažím rozluštit podstatu bytí. Nebo alespoň určit správný ročník a umístění svahu pozdního sběru chateaux lait maternel převalovaného na jazyku. Na konci šestinedělí už se směji. Miluji nošení a máma mi říká malý velký Buddháček. O pár měsíců později mě začíná zajímat bráška a začínám si broukat. Je se mnou legrace, mám rád polštářky a v nosítku procestuji pěkný kus republiky. Píše za mě maminka Eliška.

Jeníček neumí vyjádřit, jak moc šílený se mu náš svět zdá. Jeníček je moje součást, zároveň svébytný jedinec, který nám neumí srozumitelně vyjádřit, co prožívá. Proto se snažím vyjádřit sama za sebe, co prožívám s Jeníčkem po svém boku.

Jenda byl rozkošné miminko. Zvládl každý výlet, vše rád ochutnával, ničeho se nebál, s ničím neměl problém. Přijal každého člověka a byl naprosto radostná rozkvétající bytost. Když jsem si ho přinesla z porodnice, díval se na mě tak sebejistě a klidně, že jsem dala pryč celou krabici vybavení pro případ bolestivého kojení (po strašné předchozí zkušenosti), postýlku, monitor dechu, kočárek, dudlíky i zavinovačky a byli jsme prostě spolu bok po boku a takřka nepřetržitě se na sebe smáli.

Přečtěte si ukázku